Tanky u Prochorovky

Tanková bitva u Prochorovky představovala v bývalém Sovětském svazu (a v dnešním Rusku) jeden ze symbolů hrdinství Rudé armády za druhé světové války: epické střetnutí s množstvím obětí na obou stranách, při němž po sobě pálily stovky tanků z těsné blízkosti a z něhož vyšli vítězně sovětští tankisté. O významu bitvy v Kurském oblouku v létě 1943 není sebemenších pochyb. Stejně tak nelze zpochybnit vítězství Rudé armády a hrdinství jejích vojáků. Jeden problém tu však je: legendární střetnutí u Prochorovky se odehrálo úplně jinak a dlouholetý obraz této bitvy je založený na nepravdivých tvrzeních. Britský vojenský historik Ben Wheatley na základě pečlivého studia známých i nově objevených archivních dokumentů (především německých hlášení o stavu a opravách bojové techniky) předkládá nový obraz bitvy, z něhož jasně plyne, že poměr ztrát u Prochorovky byl silně nevyrovnaný a že dosavadní obraz patří do světa mýtů. Výklad je doplněn množstvím statistických údajů, přehledových tabulek, dobových dokumentů a historických i současných fotografií bojiště.

Jakmile se Stalin doslechl o extrémně vysokých ztrátách obrněných vozidel, které 5. gardová tanková armáda u Prochorovky utrpěla, požadoval vysvětlení. Údajně udeřil přímo na Rotmistrova: „Cos to provedl se svou velkolepou obrněnou armádou?“ Stalin… chtěl Rotmistrova zbavit velení a postavit ho před vojenský soud. Rotmistrov, dobře si vědomý osudu, jaký čeká velitele, jenž před Stalinem selhal, proto začal prohlašovat, že ztráty německých tanků u Prochorovky byly ještě mnohem vyšší než ztráty jeho vlastních formací.