Československo a Svatý stolec V.

Kniha přibližuje na základě bohatého a z velké části dosud nevyužitého pramenného materiálu československo-vatikánské vztahy v éře pražského nuncia Pietra Ciriaiciho v letech 1928–1933. Činnost tohoto zkušeného vatikánského hodnostáře v Československu znamenala výrazný pokrok ve vzájemných vztazích. Ciriaci se v roce 1927 zasloužil o urovnání konfliktu způsobeného oficiálními oslavami Jana Husa 6. července 1925 a přispěl k uzavření modu vivendi počátkem roku 1928. Svou pozornost nuncius zaměřil na církevní poměry, zejména na situaci v pražské arcidiecézi. Jeho kritika pražského arcibiskupa Františka Kordače a stupňující se vzájemná animozita vyústily v nucený arcibiskupův odchod v létě 1931. Československo-vatikánské vztahy ani po uzavření modu vivendi nebyly prosty pnutí, avšak Ciriaci dokázal až do září 1933 jako pragmatický a zkušený diplomat úspěšně vyjednávat se státními autoritami. Jeho důležitým úkolem bylo plnění dohod stanovených modem vivendi, jenž nebyl kvůli protichůdnosti požadavků zainteresovaných církevních i světských subjektů zdaleka jednoduchý. Nadějný posun v řešení byl přerušen aférou, k níž došlo v souvislosti s tzv. Pribinovými oslavami konanými v Nitře v srpnu 1933. Ciriaciho „diplomatický přešlap“, jenž následoval, vedl k předčasnému odchodu apoštolského nuncia z Československa. Analýza naznačených témat přináší nové a zpřesňující informace, které jsou zasazeny do kontextu československých církevních, politických a diplomatických dějin v období první Československé republiky.