Květy krve

Básníci rádi tvrdívají, že jejich psaní se shoduje s životem. V potměšilé sbírce současného rakouského dramatika, prozaika a básníka skutečně o život jde. Hlavní postavou a vypravěčem je duševně chorý muž, který básně píše krví. Ovšem nikoli svou. Literární postava dovádí autobiografický princip ad absurdum a nezbývá, než se dekadentně kochat jeho zločinem (tzn. básní). Literární provokace rakouské měšťanské morálky jako zkouška českého maloměšťáctví? Líbivost byla utopena, estetické cítění ubodáno, báseň oběšena. Když je poezie totéž co vražedná úchylka, pak všechno kromě lyriky je šílenství.