Wintonovy děti - Otto Pick

Jedním ze zachráněných dětí byl také Otto Pick (1925 – 2016).

V Praze vychodil obecnou školu, ve studiu pokračoval na Anglickém gymnáziu. Díky transportu Sira Nicholase Wintona se ve 14 letech dostal do Velké Británie, kde po dostudování středí školy získal stipendium na Oxfordské univerzitě. V roce 1943 však vstoupil do československé armády v Anglii a jako spojař a radista se zúčastnil i vylodění v Normandii. Po druhé světové válce se vrátil do Prahy, ale v roce 1948 s přáteli utekl před komunistickým režimem do Německa. Vrátil se do Velké Británie, kde po studiích historie na Oxfordu pracoval jako redaktor BBC. Jako věčný student, jak o sobě mluvil, studoval později na London School of Economics, kde záhy začal učit jako asistent, aby posléze přešel na nově vybudovanou Univerzitu v Surrey v Guildfordu už jako děkan a prorektor. Zde také získal profesuru. Od roku 1983 žil v Mnichově, kde pracoval jako ředitel československého vysílání rádia Svobodná Evropa. V roce 1991 se vrátil do Československa. V letech 1994 až 1998 vedl Ústav mezinárodních vztahů, koncem 90. let byl prvním náměstkem ministra zahraničí Jana Kavana. Později zastával také funkci velvyslance se zvláštním posláním, a to se zaměřením na česko-německé a česko-rakouské vztahy. Přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v Diplomatické akademii, byl členem správní rady Česko-německého fondu budoucnosti.

Wintonovy děti

Během devíti měsíců před vypuknutím druhé světové války bylo z Československa do Velké Británie a dalších zemí transportováno 669 dětí, většinou židovského původu. Stalo se tak téměř výhradně díky prozíravosti a energii malé skupiny lidí, jejímž organizátorem byl 29letý makléř Nicky Winton – později známý jako Sir Nicholas.

Málokdo ale ví, jaké byly osudy těchto dětí. Kdo se jich ujal po jejich příjezdu do Anglie? Co dělaly? Do jakých škol chodily? Jaký měly kontakt se svými rodinami, které zůstaly v Československu? Jak se vyvíjely jejich životy a jakou roli v nich sehrálo nejen ono přežití, ale zároveň také vykořenění z náruče rodiny?