Láska a západ

Švýcarský filosof a esejista Denis de Rougemont (1906–1985) patřil k nejproslulejším evropským intelektuálům 20. století. Počínaje rokem 1930 se vřadil do okruhu francouzských personalistů (prosazujících třetí cestu oproti individualismu i kolektivismu), po druhé světové válce pak též obhajoval a aktivně prosazoval ideu evropské federace. Jeho zdaleka nejslavnějším dílem zůstává Láska a Západ, spis, jehož prvním vydáním v říjnu 1939 k sobě autor okamžitě přitáhl pochvalnou i kritickou pozornost celé západní kulturní veřejnosti. Kritický výklad příběhu Tristana a Isoldy jakožto mýtu, který se počínaje středověkem stává hlavní hybnou silou duchovní Evropy a uvolňuje v ní síly tvůrčí i ničivé, překračuje hranice všech akademických disciplín a ani s odstupem takřka sto let neztrácí na působivosti.

Rougemontovo myšlení v sobě má jakousi upřímnost, čistotu, celistvost; je pravým opakem všech módních kolísavců, jak je vidíme kolem sebe. Mám na Rougemontovi rád právě onu schopnost mluvit o povaze osoby osobním tónem, mám rád jeho integritu, onu odvážnou humanitu, s níž se vyjadřuje – někdy snad poněkud nevybroušeně, někdy dle názoru některých mírně didakticky, avšak je dobré vracet se k určitým prvotním, prostým, fundamentálním pravdám, na něž máme sklon zapomínat kvůli kdovíjakým ozdůbkám. I když se občas zdá, že Rougemont moralizuje, mám za to, že moralizuje plným právem vzhledem k těm psychickým hrozbám, které naše doba podstupuje. Vracet se ke kterékoli Rougemontově knize se mi vždy jeví jako očistný úkon: cosi se tu očišťuje od oné pěny frivolity, která nás neustále zavaluje, a Rougemont nám připomíná elementární základy. Jean Starobinski

Jeho analytický talent představuje jedinečnou směs liberálního humanismu s estetickou rigorózností – a dnes se nám jeví jako jeden z velkých tvůrčích duchů Evropy. Lawrence Durrell

Rougemontova filosofie je přesně tím, co by lidem Západu mohlo dát intelektuální moc nutnou k tomu, aby odolali vyděračství totalitních dogmat. Pokud naši současní mladí myslitelé za stavu myšlenkového nedostatku chtějí, aby jim někdo udal směr, a hledají učitele toho, jak teoreticky i prakticky myslet, mohou jej ke svému vrcholnému prospěchu nalézt v Denisi de Rougemontovi. Eugéne Ionesco