Žena ve tvaru sklenice

Irena Šťastná v sedmé sbírce rozšiřuje své časové a prostorové perspektivy při načítání lidského života. Ale je to drásavá snaha. Znovu se totiž ukazuje, že jeho běh se v neměnném a neústupném rytmu opakuje. Jedny děje jsou nahrazovány jinými a uprostřed nich se mění jen obrysy lidských bytostí. Záškuby světa zmítajícího se uprostřed nemocné doby přerušují dramatické mikropříběhy. V drásavé snaze dobrat se podstaty věcí se ukazuje, že vše se v neústupném rytmu opakuje a v tomto šíleném tanci, který se marně snaží zkrotit a ovládnout matematicky přísná logika znamének a znaků, se jen střídají obrysy lidských bytostí.