Země slunce

Třetí básnická kniha Jana Škroba představuje mytologii světa po světě; světa, který následuje po tom našem a kterého se často obáváme tak moc, až před ním raději odvracíme zrak. Země slunce je legendou o životě po zániku, kde si příroda (jako vědomá bytost, poznamenaná a nenávratně zraněná činy člověka) bere zpět, co jsme jí vzali. Číst ji znamená nořit se do úzkostných snů plných zpustošených krajin a zvláštních bytostí, mezi nimiž pouze nejasně stále prosvítá člověk. Škrob tu s citlivostí sobě vlastní vytváří autonomní básnický vesmír, který přirozeně navazuje na předchozí dvě autorovy knihy, ale zároveň je rozšiřuje o znepokojivě vizionářský rozměr. Dystopické básně z budoucnosti, která každým dnem čím dál víc připomíná naši současnost.