Velké dějiny zemí Koruny české XVIII. (1956–1967)

Roku 1967, necelých dvacet let po převratu, který měl být důkazem neomylnosti marxisticko--leninské teorie, připustil prezident Antonín Novotný: „Dopustili jsme se chyb, soudruzi? Dopustili.“ První reformní vlnu, která se zvedla po odhalení kultu osobnosti o desetiletí dříve, se přitom ještě podařilo zabrzdit a hlasy reformistů potlačit. Na přelomu padesátých a šedesátých let zadlužená ekonomika dál zaostávala za kapitalistickým Západem, centrálně řízené hospodářství se míjelo s očekáváním konzumně naladěné společnosti, lidé naplňovali své potřeby prostřednictvím šedé ekonomiky, kvetla korupce, a především rostla poptávka po rozkrytí policejní a justiční zvůle uplynulých let.

Osmnáctý svazek Velkých dějin zemí Koruny české komplexně pojednává o letech 1956–1967, pro něž se vžilo označení „období tání“. Politické, hospodářské a kulturní dějiny doprovázejí sondy do každodenního života za socialismu – od hodnocení životní úrovně přes bydlení, práci či zdraví po intimní zónu rodinného prostředí nebo náboženské víry.