Válka s Mloky

Kultovní ilustrované vydání románu Války s Mloky, v němž se snoubí genialita světoznámého spisovatele a originalita jednoho z nejvýraznějších a nejoceňovanějších německých malířů druhé poloviny 20. století. Jestliže Karla Čapka a jeho dílo není třeba představovat, věhlasný výtvarník a grafik Hans Ticha, jenž ilustroval bezmála stovku knih a jehož nejznámějším počinem jsou právě ilustrace k Čapkově Válce s Mloky z roku 1987, je u nás prakticky neznámý, a to přesto, že tento „jediný popartový umělec východního Německa“ (či východního bloku vůbec) je rodák z Čech. Jeden z nejoriginálnějších německých ilustrátorů, v jehož nezaměnitelném rukopisu jsou vedle pop-artu patrné vlivy německého Bauhausu či ruské avantgardy, se totiž narodil v roce 1940 v Děčíně.Naše ilustrované vydání je doplněno doslovem, který mapuje život a dílo tohoto pozoruhodného, u nás dosud téměř neznámého umělce s česko-německými kořeny.S Válkou s Mloky pojí Tichu zvláštní pouto. Když kniha v roce 1956 v NDR poprvé vyšla, budoucímu slavnému malíři, tehdy ještě středoškolskému studentovi, natolik učarovala, že se rozhodl, že ji bude ilustrovat. Na splnění svého přání musel ovšem čekat déle než tři desítky let. Práce na knize se protáhly na více než jedno desetiletí, ale vynaložené úsilí a trpělivost se vyplatily. Jeho Válka s Mloky, kterou vybavil 168 ilustracemi, byla vybrána jako jedna z „nejkrásnějších knih roku 1987“. Pro velký úspěch byla v roce 1989 reeditována a později se dočkala dalších vydání. Nového německého vydání se v roce 2016 ujalo frankfurtské nakladatelství Edition Büchergilde, v roce 2018 vyšla španělská verze, o tři roky později byla kniha v téže grafické podobě vydána i v Polsku. Dnes platí bezmála za kultovní knihu.Hans Ticha se věnoval především ilustrační a grafické tvorbě, a třebaže se zabýval i malbou a (některé) jeho obrazy se objevovaly na výstavách, do kolektivní paměti se zapsal především jako ilustrátor. Podílel se kupříkladu na knihách Bertolta Brechta, Karla Čapka, Heinricha Heineho, E. T. A. Hoffmanna, Bohumila Hrabala, Ericha Kästnera, Christiana Morgensterna, Williama Makepeace Thackerayho, Kurta Tucholského a mnoha dalších.Přestože na jeho tvorbě vyrůstaly celé generace německých čtenářů a milovníků krásných knih, až do roku 1989 nikdo (vyjma jeho ženy) nevěděl, že Hans Ticha jakožto umělec vede takříkajíc „dvojí život“ a že určitá, nikoli nevýznamná část jeho tvorby musela po dlouhou dobu zůstat veřejnosti nepřístupná. Koncem sedmdesátých let začal ve svém berlínském ateliéru tvořit díla, v nichž tematizoval tehdejší státní moc s jejími vyprázdněnými rituály, kterým věří již jen ona sama. Jeho obrazy ukazovaly moc tak, jak se sama prezentovala při svých demonstracích „síly“, organizovaných průvodech, veřejných manifestacích a mítincích provázených nekonečným potleskem, jež ve skutečnosti, jako všechno demonstrativní, svědčily o opaku – o bezmocné snaze prosadit socialismus silou… Obrazy, které tehdy v Tichově berlínském ateliéru „potajmu“ vznikaly, patří bezesporu k tomu nejpozoruhodnějšímu, co se v někdejší NDR v oblasti výtvarného umění zrodilo.Hans Ticha se narodil roku 1940 v Děčíně. Když mu bylo pět let, rodina byla odsunuta do Saska. Po absolvování střední školy v Schkeuditzu u Lipska studoval v letech 1958 až 1962 výtvarnou výchovu a dějepis na Pedagogické fakultě Univerzity Karla Marxe v Lipsku. Po nedlouhé učitelské praxi byl roku 1965 přijat na Vysokou školu výtvarného a užitého umění v Berlíně-Weißensee, kterou ukončil v roce 1970. Poté pracoval na volné noze jako ilustrátor a grafik. Během svého života ilustroval téměř stovku knih (mnohé z nich nejen doprovodil ilustracemi, nýbrž kompletně graficky připravil), pětadvacet z nich bylo poctěno prestižním oceněním „Nejkrásnější kniha“. S významnou částí jeho díla, které tvořil v osmdesátých letech ve svém ateliéru ve východoberlínské čtvrti Prenzlauer Berg, se veřejnost mohla seznámit až po pádu berlínské zdi. V roce 1990 Berlín opustil, přestěhoval se do Mohuče a později do Hochstadtu, kde žije a tvoří dodnes. Jeho obrazy jsou zastoupeny například ve sbírkách v Kunstmuseum v Bonnu, Germanisches Nationalmuseum v Norimberku, Kunstsammlungen zu Weimar, Deutsches Historisches Museum a Nationalgalerie v Berlíně.