Revolucionáři

Novinář jednoho pražského týdeníku přichází v září 1996 na vysokou školu. Není schopen oprostit se od problémů v rodině, a především od vzpomínek na nešťastně skončený vztah s dcerou sázavského zbohatlíka. Po nedávné smrti své matky je postaven před otázku, jak se během studia v Praze co nejlépe postarat o strádajícího otce a jak, pokud možno, vypomoci starší sestře s výchovou její nemanželské dcery Kláry. V Praze potkává Martinu Riegerovou, a začíná tak příběh o lidské lhostejnosti i solidaritě, postavách, které volně vystupují ze společnosti do zátiší melancholie, netradiční příběh o svědím a běžných radostech ze života, jehož autorem je nositel Zlatého oříšku, ceny mladých literárních talentů, kterou převzal z ruky Dagmar Havlové.