Liberální demokracie (ne)rozumu

Ústředním tématem knihy je analýza sociální filosofie K. R. Poppera a vybraných zástupců tzv. rakouské libertariánské školy, tj. Ludwiga von Misese, Friedricha Augusta von Hayeka a Murraye Newtona Rothbarda, a to konkrétně v otázce demokracie a jejího hodnotového či procesuálního ukotvení. Analýza je vedena z pozice sociální vědy, přístupem kombinujícím fenomenologii a sociologickou hermeneutiku. Metodologicky je téma uchopeno prostřednictvím lingvistických přístupů platných pro společenské vědy, zejm. pak analýzy metafor. Popperova sociální filosofie je úzce propojena s jeho východisky v teorii vědy, a proto práce zohledňuje i tuto sféru Popperova myšlení. Návaznost na perspektivu Popperovy teorie vědy je citelná u von Hayeka a projevuje se zejména v otázce „racia“ a jeho domnělé univerzality při vědeckém ověřování a ekonomickém modelování tržního chování. Spojením obou sfér vzniká přístup podobný pozitivistickému modelování bezhodnotové sociální reality aplikovaný na Popperovu představu otevřené společnosti „obvykle se“ (racionálně) chovajících jednotlivců. Rozumnost chování individuí je Popperem rozvinuta v jeho neklasickém procesuálním demokratickém modelu, který ale pracuje s rozumností jako danou kategorií s racionálním obsahem. Tím Popper přisuzuje jednotlivcům esenciální vlastnost „rozumnosti“, chápanou ve smyslu racionální kalkulace v normalizovaném společenském prostředí, které je však rámováno liberální představou o fungování společnosti. Otevřená společnost bez předem stanovených kolektivních hodnot se jeví být v Popperově interpretaci jako jediná normální..