Utajené hrady a zámky IV. aneb Prahou počtvrté po stopách panských sídel

Již čtvrtá pražská výprava Otomara Dvořáka a Josefa Pepsona Snětivého Vás zavede k panským sídlům, která vznikala od románské doby až po začátek 20. století. Čeká na Vás spousta objevů i krásy v místech, kde by Vás to možná ani nenapadlo, a pátrání v hlubinách času. Zrodilo se tak pokračování úspěšné knižní řady Utajené hrady a zámky, která vychází v edici Skrytá krása naší země.

Autoři ke své desáté společné knize říkají: „V úvodu jsme se podívali na Hradčany a Pohořelec. Představujeme Vám ,zmenšený Pražský hrad‘, pak téměř ztracený letohrádek, kde pracoval a zemřel Tycho Brahe, následně Richterovu vilu coby klasicistní perlu se Svatováclavskou vinicí, a přes bývalý klášter kajetánů pod Hradem se dostáváme na Kajetánku…

… a také k návratům, což je jedním z nosných prvků tohoto dílu. Přidáváme novinky a fotografie třeba právě o Kajetánce, kde se stále něco děje. Další opakovaná návštěva se týká Malešic, čtvrtě zdánlivě nenápadné, ale s dochovaným půvabem prošlých časů, přičemž vyvracíme úporně tradovaný omyl ohledně zámečku. Vracíme se i do Kunratic, na zámek těžce zkoušený, ale uvnitř oplývající nádhernou výzdobou a snad už také s vyhlídkou na obnovu. A sousední Libuš je lokalitou, kde na nás na malé ploše vykukuje snad nejvíc otazníků v celé Praze; díky trvalému zájmu se nám daří leccos zodpovědět.

Hlavně Vám ale přinášíme pestrou paletu objektů, na které se v dosavadních třech dílech nedostalo. Ocitáme se opět v blízkosti Pražského hradu a pak na rozhraní Pohořelce a Nového Světa, abychom pátrali po dalších slavatovských letohrádcích. Na trojici doplní cestu po barokních lusthauzech ten, který patřil géniovi barokního sochařství Matyáši Bernardu Braunovi.

Dále se můžete těšit na románskou perlu, málem navždy skrytou pod klasicistním nátěrem. To jest na palác (ne-li přímo hrad) pánů z Kunštátu a Poděbrad. Hledat souvislosti se odsud vypravíme na Střelecký ostrov a k malostranským johanitům.

Ze zmiňované Libuše je to jen kousek na Lhotku, kde na nás čeká jeden dvůr zaniklý a jeden dochovaný. V Hodkovičkách si už můžeme jen představovat rybník s tvrzí na ostrově... …před koncem objevné cesty si představíme dva novogotické zámečky v různých lokalitách a s velmi odlišným osudem: Bělku a Miramare…

…a na samotný závěr se vypravíme na Žižkov. Že si tuto bohémskou čtvrť nespojujete se zámkem či tvrzí? Nic si z toho nedělejte, pro nás dlouho platilo totéž… než jsme zjistili, že tu kdysi stávalo obojí. Putování pak zakončíme v Karlíně, kde jsme pro Vás coby ,sladkou tečku‘ objevili sladce růžový letohrádek.“

Text je doplněn velkým množstvím dobových obrázků i aktuálních fotografií. Druhé jmenované Vás mnohdy zavedou na zcela nepřístupná a dokonale „utajená“ místa.