Architekti vítězství

Nepředkládá žádnou další syntézu a nezaměřuje se ani na některé konkrétní tažení či dokonce osobu významného vojevůdce. Místo toho se soustředil na tematické problémy respektive na proces jejich řešení a osobnosti „řešitelů“. Těžištěm jeho zájmu se přitom stala střední fáze konfliktu, vymezená zhruba obdobím od konce roku 1942 do vrcholícího léta roku 1944. V tom se předkládané dílo může odlišovat od jiných, neboť se pokouší vyprávět příběh takových jedinců i organizací, a to nikoli nějako anekdotickou, romantizující nebo ryze vojensko-historickou formou, nýbrž jako klíčovou součást, sloužící k pochopení toho, jak bylo v impozantním válečném dění dosaženo obratu.