Causae mortis v chirurgii na přelomu tisíciletí

Z předmluvyV roce 1961 vyšla ve Státním zdravotnickém nakladatelství monografie profesora Emericha Poláka a kolektivu autorů Causae mortis v chirurgii. Byla to první monografie v českém písemnictví, která komplexně ukázala na to, o čem se málo mluví, tedy o úmrtích v chirurgii a jejich příčinách.Když jsme po více než 40 letech, které uplynuly od vydání Polákovy monografie, uvažovali o potřebě sepsání textů na toto téma, uvědomili jsme si, že dnešní moderní, v rychlém tempu žijící společnost považuje operaci a pobyt na chirurgii za cosi banálního, kam si pacient na několik dní, někdy pouze na den, »odskočí« a vrátí se zpět ke svým povinnostem. Lidé si neuvědomují rizika spojená i s »banálními« operacemi. Dojde-li pak ke komplikacím či dokonce k úmrtí, začíná se hned hledat viník. Přibývá soudních sporů.V předložené monografii se snažíme ukázat, že i dnes, stejně jako před 50 lety, přes pokrok medicíny, lidé mohou po operaci zemřít. Samozřejmě, mnohé se změnilo, některé příčiny úmrtí zůstávají stejné, některé prakticky vymizely, ale objevily se nové, dříve neznámé. Dnes operujeme nemocné, kteří by tehdy k operaci indikováni vůbec nebyli.Nepochybně je bezpečí operovaného větší, ale jisté riziko zůstává. Měli by si ho být vědomi nejen pacienti, ale i lékaři operaci indikující. Předpokládaný zisk pro nemocného by měl vždy převážit nad rizikem výkonu.