Diktátoři v kině - Lenin, Mussolini, Hitler, Goebbels, Stalin

Peter Demetz zachycuje pozoruhodný svět kinematografie coby nástroje o oběti propagandy v rukou diktátorů. Přibližuje filmy, které viděli a do jejichž podoby nezřídka zasahovali, režiséry, herce a především herečky, které zbožňovali. Film Viva Villa! patřil k Hitlerovým nejoblíbenějším: v jeho hlavní postavě, mexickém lidovém tribunovi Pancho Villovi, poznával sám sebe. Joseph Goebbels však tento film považoval za příliš nebezpečný, aby ho pustil do běžné distribuce. Goebbels diktoval v nacistickém Německu nejen výběr programu kin; jako autor a dramaturg se na utváření filmů ve stále větší míře i sám podílel. Také Stalin, který si význam filmu uvědomil pozdě, se bezprostředně vměšoval do filmových produkcí. Výrobu filmů reguloval dokonce i Lenin, jehož zájem poutaly především průmyslově a politicky zaměřené naučné filmy (například o hydraulické těžbě rašeliny). Avšak propagační potenciál kina rozpoznal a využil jako první Mussolini. Zestátnil veškerý filmový průmysl a zřízením Cinecittá se pokusil vybudovat jakýsi fašistický Hollywood.