Benzín už nevoní, ale já to ještě stihnul…

Životní kariéru Petra Hošťálka, od koloběžky přes jízdní kolo, motocykl, automobil až k veteránům, pokládá za přirozený vývoj své generace. Vlastnictví jakéhokoliv motorového vozidla pro něj vždycky znamenalo svobodu, tedy přinejmenším pohybu. Když se ho zeptáte, proč jede raději autem než autobusem, nejspíš odpoví, že vlastní autobus zkrátka nemá…

Petr Hošťálek umí strhnout k přečtení, ba hltání vzpomínek nejednoho „blázna“ pro motocykly a automobily, vyznávajících stejnou vášeň jako on. Ba i něco víc. Umí strhnout nejednoho váženého pána, který si vzpomene, jaké to bylo, když o této vášni jako kluk či mladý muž s plnou hlavou snů o jízdě kolem světa snil. Ba i něco víc. Umí strhnout nejednu manželku, partnerku, přítelkyni, ženu, která si uvědomí, že muž vedle ní je stále klukem, který dokáže milovat. Co? No přece všechno, jízdu, svět, život a v neposlední řadě i ji samou.