Něco jako vánek

Hodnotná literatura nemusí hýřit strhujícími zápletkami gradujícími v thrillerovém napětí. Stvořit dobrý, poctivý příběh, který se dostane čtenáři pod kůži i bez nutnosti neustále šokovat barvitými eskapádami, toť skutečné umění. Petr Střešňák toto umění ovládá měrou vrchovatou. Zdánlivě jednoduché, obyčejné zápletky autorových povídek se točí kolem zdánlivě obyčejných lidí převážně středního věku. Jejich životní pocity oscilují v širokém spektru, ale vesměs v nich mezi řádky čteme melancholickou notu nesplněných snů, stejně jako různých vtíravých otázek. A také více či méně vědomou touhu po přesahu, duchovním rozměru bytí.