Poslední svědek

Wim prožil dětství v chudé amsterodamské rodině, a když Nizozemsko obsadili nacisté, musel odjet na nucené práce do Německa. Odtud se mu podařilo uprchnout a nějakou dobu skrývat, ale nakonec se ocitl v soukolí koncentračních táborů. Těžká práce, špína, nedostatek jídla, týrání ze strany dozorců, všudypřítomná smrt – Wimovi se podařilo přežít, avšak v dubnu 1945, když se k táboru Neuengamme blíží Spojenci, začnou Němci zahlazovat stopy. Až čtyři tisíce vězňů naženou na zaoceánský parník Cap Arcona a chystají se loď potopit, aby se tak zbavili nepohodlných svědků svých zločinů.