Dvojí pohled na římské dějiny

Dějepisný žánr patřil ve starověkém Římě k nejoblíbenějším četbám a mezi čtenáři kolovalo množství přehledů dějin psaných různými autory pro nejrůznější účely. Z bohaté úrody děl, o nichž se dochovaly zprávy, přežila v literární historii nemnohá. Mezi nimi i dva spisy obsažené v tomto svazku, jež jsou charakteristickými ukázkami stylu tzv. stříbrného věku římské literatury.

Autor prvního z nich Velleius Paterculus (asi 19 př. n. l. – asi 30 n. l.) prošel vojenskou kariérou v Thrákii, Makedonii, Pannonii, doprovázel Augustova vnuka Gaia Caesara v provinciích na Východě a pod Tiberiovým vedením sloužil v Germánii. Poté se dal na úřednickou dráhu, stal se kvéstorem a Augustus s Tiberiem ho navrhli do funkce prétora. Do literatury vstoupil historickým přehledem Historia Romana (Římské dějiny, ve 2 knihách), věnovaným novopečenému konzulovi Marku Viniciovi,v němž vylíčil události od trojské války až do své doby. Ideově sympatizoval s principátem a obdivoval císaře Tiberia. Ve svém líčení se soustředil na výrazné osobnosti, jež podle něj byly určujícím faktorem dějinného vývoje. Jeho hodnota je mimo jiné v pasážích věnovaných současným dějinám, jež jsou jediným dochovaným svědectvím současníka doby Augustovy a Tiberiovy. Obsahuje i zajímavé informace o osídlení našeho území Markomany a o jejich panovníku Marobudovi.

Opačný pohled na římské dějiny ve zdůraznění role římského národa (populus Romanus) jako jejich tvůrce představuje Publius Florus (1. pol. 2. stol. n. l.). Působil jako učitel – grammaticus a rétor v hispánské Tarraconě, poté patrně přesídlil do Říma. Ve svém díle Epitoma de Tito Livio (Výtah z Tita Livia) popsal zrod a expanzi římské moci v dobyvačných válkách, posléze její úpadek za válek občanských a obnovu míru za Augusta. Autor čerpal z proslulých Dějin Tita Livia a poskytl tak informace o jejich ztracených částech. Jeho výklad, laděný spíše jako propagace římské velikosti, byl značně oblíben pro svou stručnost a až do 19. století používán jako učebnice římských dějin. Z dalšího díla dochovaného pod Florovým jménem je zařazen zajímavý zlomek dialogu Vergilius – řečník nebo básník?