Smrtelně raněný

Hledání ztraceného času v Neapoli, ve městě, které vás "smrtelně raní, nebo vás uspí, anebo obojí současně".

Mladý absolvent práv Massimo De Luca se chystá odejít z rodného města, ve kterém vždy "vítězí Příroda nad Historií". Zároveň by ale chtěl ještě jednou prožít "krásný den", který je v jeho vzpomínce spjat se sluncem, s mořem a s věkem naděje, kdy na jeho život ještě nedopadl temný stín Velké promarněné šance. Smrtelně raněný, román, za nějž Raffaele La Capria získal v roce 1961 významnou Cenu Strega, je dnes už klasickým dílem moderní italské literatury. A přestože se čtenáři zpočátku trochu vzpírá - vrhá ho do víru vnitřních monologů, unáší ho v proudu vědomí, pohupuje jím jako ve vlnách mezi několika letními dny od závěru druhé světové války až do jedné neděle roku 1954, kdy se Massimo se svým městem loučí -, zároveň ho uhrane svou sugestivní atmosférou stesku i radosti, bezstarostnosti i úzkosti, energie i ochromení, vitality i prázdnoty.
Poválečná Neapol, která se v rukou stavebních spekulantů a zkorumpovaných politiků marně pokouší stát moderním velkoměstem, okolní letoviska a ostrovy, jež jsou dějištěm sladkého života smetánky z celého světa, kluby a bary, kde zlatá mládež řeší zásadní otázku, zda je lepší šampaňské značky Veuve Cliquot, či Pommery, věčné neapolské mládí, které zdegeneruje v senilní stáří, aniž prošlo katarzí dospělosti a zodpovědnosti, Massimovy návraty, jež jsou jen opakující se honbou za přeludem, za časem, který už může nalézt jedině ve snu. Opojný koktejl La Capriova textu ovlivnil řadu významných umělců, jedním z jeho velkých obdivovatelů je režisér Paolo Sorrentino, který svému krajanovi a jeho tvorbě vzdává hold skoro v každém svém filmu.