Asklépiovi dejte kohouta

Básnická sbírka Asklépiovi kohouta je již v pořadí sedmá, kterou Václav Hons vydal v posledních třech letech v nakladatelství Radix, a je asi zatím nejhlubší básníkovou výpovědí o jeho životě, o jeho snech, přáních, prohrách, vzpomínkách… Verše jsou plné výbušných metafor, je to trochu oscilace mezi životem a smrtí, hodinou mezi psem a vlkem. Z postav úžasné řecké historie má autor asi nejraději Sókrata, který zanechal jen útržky ze svého filozofického přemítání, ze své etické stability, po kapsách svých věrných žáků, ale přesto to stačilo na nesmrtelnost.

V poemě je i přemýšlení o tom, komu my dlužíme onoho kohouta a kdo je náš věřitel Asklépios... a kde je ta skříň s kostlivcem našeho života.
 

Báseň vznikala několik let a několik nocí, onen kohout třikrát zakokrhal a básník se snažil sám sebe nezradit… NU CO…