Výpečky a vejškrabky

Autorka žije v Plzni, je členkou Střediska západočeských spisovatelů a Obce spisovatelů ČR.

Píše poezii a povídky. Je zastoupena ve sbornících Krajina našich srdcí, Cestou, Psí knížka, Kočkování, Rybáři odlivu, Plzeňský literární almanach 2015, Duše plné slov, Almanach Obce spisovatelů 2017, Žena? Žena!
Sbírka Výpečky a vejškrabky mě doslova zvedla ze židle. Zaujala mě svojí lehkostí a svěžestí, způsobem, jak lze poeticky, a přitom vtipně žertovat o svém stáří, ale tak, že i básnicky zůstává autorka na výši.
Nepřestávám žasnout. Dokáže vymyslet naprosto nečekanou kombinaci slov, vyrobí verše, které sedí jako kvočna na vejcích, dokáže zaujmout, přesvědčit a ohromit jednoduchou pointou. Když píše o lásce, máš pocit, žes o ní takhle vlastně nikdy nepřemýšlel. A přál by sis takovou mít. Když píše o podzimu, cítíš ten závan větru, který přichází od strnišť a vůni spadaného listí. Často píše o ptácích, dokonce tito jsou i v názvech některých jejích básnických sbírek: Na konci ptačích příběhů, Bez křídel a Napíšu vlaštovkám. Také mnoho jednotlivých básní je inspirováno ptáky, snad kvůli tomu, že na rozdíl od nás mohou volně putovat nebeskými výšinami. I nám by se tam líbilo, jenomže na to nemáme. Ale zato máme krásné básně Vlasty Špinkové, díky nimž i my můžeme vylétnout k oblakům a do nebeských výšin.“ (Ivan R. Vičar)