Ostrovy samoty

Novela o lehce neskutečné cestě osamělého hrdiny je existenciální metaforou marného hledání východiska z vnitřní izolace a prázdnoty.

Melancholický světoběžník Jonáš se po smrti matky vydává zpět do své vlasti, kde ho však čeká jen chladné přijetí od bratra a konflikt, končící zraněním. Poté vyráží na cestu kamsi do tichomořských ostrovů, která se mění ve sled fantaskních setkání a lehce snových zážitků, které přes všechnu neskutečnost nepřinášejí kýžené transcendentální vytržení z Jonášovy samoty a životní frustrace. Autor vypráví meditativním stylem v depresivních tónech, používá biblických parafrází, poetických metafor i fantastických či dobrodružných motivů včetně kriminální zápletky a vytváří temně laděnou studii bezvýchodnosti, osamělosti a konečnosti lidského života, v němž se místo setkávání plných lidských bytostí střetávají jen jednotlivé "ostrovy samoty".