Skrytá pravda Země - Živly jako archetypy ekologického myšlení

Těžiště knihy představuje trojice esejů, z nichž každý se věnuje jednomu ze živlů.
Oheň se střetává s vodou, je oživován vzduchem, který ho rozdmýchává, a opírá se o zemi, která ho živí. Oheň přetváří a proměňuje; ohňové tvary stoupají, zatímco vzdušné se vznášejí, vodní se snášejí, zemské padají. Ohnivé podoby se rozptylují a zemské rozpadají, zatímco vzdušné podoby se rozplývají a vodní odplývají. Zkusme otevřít svou představivost řeči živlů, nabízí nám jazyk, jehož pojmy, pocity a obrazy už v sobě máme - a jenom proto někdy něčemu a někdy někomu (dokonce i sobě) můžeme porozumět.
Živly působí na naše smysly a uvádějí je do pohybu. Zrak je schopnost vnímání světla - a oheň světlo vydává, vzduch propouští, voda odráží a láme, země pohlcuje. Rovněž sluchu se každý z živlů ohlašuje jinak: oheň praská a hučí, vzduch vane, sviští a hvízdá, voda zurčí, šumí a šplouchá, země duní a hřmí. Jako jednoduché podoby tělesnosti - sómatičnosti, jsou však živly především hmatné - a v tomto smyslu - jak opět napovídá genius češtiny - skutečně hmotné.

Přepracované a doplněné vydání knížky Zdeňka Neubauera, českého přírodovědce a filosofa připravil její spoluautor Tomáš Škrdlant.