Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách

Jste-li otcem dospívající dcery, chcete jí do života předat to nejlepší. Trávili-li jste v mládí s přáteli každé léto ve Vysokých Tatrách, chcete dceři ukázat, jak krásná umí být horská turistika. Příběh humoristické novely Zdeňka Šmída z roku 1984 se odehrává ve dvou časových rovinách – v jedné tatínek vzpomíná na svá mladá léta s partou, v druhé pak ukazuje své dceři Magdaléně krásy Tater. Do příběhu jsou navíc vložené „edukační“ kapitoly o horských turistech, neboli horácích, které vás rozesmějí i uprostřed horské túry: „Kromě tak zvaného orientačního smyslu, který ti, kdo ho nevlastní, považují za nesmysl, existuje několik jiných prostředků, jimiž lze bloudění zkvalitnit a prodlužovat na dobu prakticky neomezenou. Jsou to především: mapa, kompas, knižní průvodce.“ Příjemný, vtipný, oddechový příběh z dob, kdy vlaky měly kuřácká kupé, nikdo neměl GPS ani smartphone a jediné velehory, které mohl obyvatel Československa navštívit, byly Vysoké Tatry.